PRAŽSKÝ ARMY RUN SE PROMĚNIL V BOJE U TOBRUKU

PRAŽSKÝ ARMY RUN SE PROMĚNIL V BOJE U TOBRUKU

Pálící slunce, vyprahlá zem, totálně spálená tráva, všude suchý písek a hlína. Lidi v maskáčích, vojenské pokyny, dril, výbuchy a dýmovnice. Teplota přes 30 stupňů Celsia. Stačí zavřít oči a člověk má pocit, že se právě ocitl o pětasedmdesát let zpět v Tobruku. Místo bojů v daleké Africe v průběhu druhé světové války připomínalo letošní pražský Army Run na Vítkově. Stovky vyznavačů extrémního překážkového běhu zažilo boj s ohromným vedrem a také se sebou samým.

V Praze na Žižkově v místě, které všichni znají jako Balkán, čekal skutečně extrémní Army Run s tratěmi Major (10 km a 40 překážek) a Captain (5 km a 20 překážek). Při závodu vládla výjimečná atmosféra. Nechyběli energičtí vojáci v uniformách ani vojenská technika. U každé překážky se ozývalo povzbuzování dobrovolníků a rady, jak složitější překážky překonávat. Mezi sebou si v rámci možností a pravidel pomáhali i jednotliví závodníci.
Kdo miluje teplo, ten si užíval. Ti druzí spíše trpěli. Překážky si ale všichni pochvalovali. Trasa vedla podobnými místy jako loni na podzim, ale složení překážek opět nabídlo zcela jiný Army Run. Na závěr závodu budou všichni dlouho vzpomínat.

Kdo měl 200 metrů před cílem dojem, že mu Army Run s vysokými překážkami, běháním se zátěží, prudkými výběhy a strmými seběhy nedal zabrat, následně změnil názor. Poslední desítky metrů odstartovalo plížení pod ostnatým drátem, následoval úprk před střelbou paintballovými náboji, přeběh přes kyvadlovou houpačku a skok o tyči přes vodu ve středověkém duchu.

To všechno představovalo předehru drtivému finiši. Nejprve prudký výstup, pak přelezení přes vysokou bariéru, slanění na délku přibližně 20 metrů, přeručkování přes trubky poskládané do tvaru tvaru střechy, pro Prahu už tradiční skok do několika jam s vodou a bahnem střídající se s výstupem na hromadu hlíny a těsně před závěrečnými shyby ještě plazení se pod nízko zavěšenými plastovými pytli plných vody. Každý, kdo se dostal po svých do cíle, mohl mít skvělý pocit. Emoce, které přinesly závěrečné metry zůstanou hluboko v duších všech, kdo protnuli cílovou čáru.

I přes velké vedro byly k vidění i výjimečné výkony. S nebývalou lehkostí a v rekordním čase se do cíle závodu Major dostal Martin Svoboda, který působil dojmem, že by si ještě několik kilometrů přidal. „Super závod se super překážkami. Atmosféra jako vždycky výborná. Army Run je jeden z nejhezčích závodů vůbec. Škoda, že jich není víc a doufám, že se uvidíme na dalším. I počasí bylo fajn, protože mám rád teplo a kus trati ve stráni se běžel i pod stromy,“ neskrýval nadšení nad závodem spokojený vítěz závodu Major.

 


Kdo chce ještě letos otestovat své schopnosti a sílu vůle a nahlas si popovídat se svým já, má šanci při druhém závodě Army Runu. Poběž se v Hluboké nad Vltavou 8. září a na programu budou tratě Captain a patnáctikilometrový General.

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *